Nikdo přesně neví, co autismus způsobuje. Autisté žijí ve světě, pro který má společnost velmi málo pochopení. Často se u nich projevuje rituální a opakující se chování, které někdy trvá i celé hodiny. 
Někteří vědci se domnívají, že lidé s autismem mají zvýšenou hladinu smyslových vjemů, díky čemuž občas dojde ke smyslovému přetížení.

Postižení lidí, trpících autismem, se nejvýrazněji projevuje v komunikaci a při vytváření sociálních vztahů. Lidé s autismem používají často pouze neverbální projev, nebo nejsou schopni aktivně komunikovat s ostatními lidmi ve svém okolí.

Mnoho lidí s tímto postižením má silnou potřebu strukturovaného, rutinního životního prostředí a i sebemenší  změny u nich vyvolávají pocity strachu, nebezpečí a úzkosti. Některé osoby dokonce vykazují závažné změny v chování, včetně sebepoškozování a poruch spánku.
Autisté mají často také tendenci k útěkům. Jsou schopni uniknout i z velmi dobře zabezpečeného prostoru. Pokud se tak stane, může se autista dostat i do situace, která ho ohrozí na životě.
Autisté jsou pouze zřídka schopni vyhodnocovat nebezpečné situace ve svém okolí – např. blížící se auto, jsou schopni otevřít branku k agresivnímu psu za plotem, jít do hluboké vody, na stresovou situaci reagovat panickým útěkem, který je může ohrozit na zdraví i životě apod. Často také nereagují na zavolání svého jména. Autistické dítě je schopno se během chvilky ztratit rodičům z dohledu, nebo je schopno vrhnout se do cesty protijedoucímu autu. „Hra“ na přinášení dokáže nenásilnou formou u člověka s autismem odpoutat pozornost a přesměrovat jeho nežádoucí chování správným směrem. Autisté ve starším věku nejsou často schopni jít samostatně ani na nákup, a když už na něj jdou, nejsou schopni třeba podat pokladní peníze, protože to už je pro ně příliš úzký fyzický kontakt s cizím člověkem, rozsypaný batoh na chodníku je může uvést do takové paniky, že věci nechají ležet na chodníku a utečou, někteří se bojí sáhnout na určitý typ materiálu, tedy třeba i na madlo skříňky či kliku dveří atp. Proto je důležité, aby i asistenční průvodcovský pes byl vycvičen k podávání nejrůznějších předmětů, někdy musí umět otevřít i dveře apod.

V Helppes jsme objevili kouzlo, které existuje mezi autisty a psy. Pořízením speciálně vycvičeného psa se může stát život autisty plnohodnotnějším, soběstačnějším a pes může člověku s autismem zachránit i život.

Pokud se člověk s autismem ztratí z dohledu pečujících osob, jeho život je v nebezpečí. Lidé, kteří se vydají ho hledat, se často mohou vydat špatným směrem, zatímco speciálně vycvičený pes je vyškolen pro vyhledání konkrétní osoby a dokáže k postiženému dovést pomoc velmi rychle.

Autisté i osoby trpící Aspergerovým syndromem, mají velmi málo přátel, pokud mají vůbec nějaké. Nejsou schopni navázat potřebné sociální vztahy pro udržení si přátelství, tento problém se objevuje zejm. u dětí, a to již od úrovně základní školy. Ostatní děti jejich chování nerozumí, a proto je vyčleňují z kolektivu.

Tyto osoby jsou ale velmi často schopné navázat velmi přátelský a důvěrný vztah se svým psím pomocníkem, jakého nejsou s lidmi schopni. Autisté také často nesnesou jakýkoli blízký fyzický kontakt, někdy ani od nejbližších lidí. Ovšem vůči svému psu často naopak sami blízký fyzický kontakt projevují – objímají ho, líbají ho. Takže je jasné, že potřebu blízkého fyzického kontaktu mají, pouze nejsou schopni ji projevit vůči lidem. Je prokazatelné, že vztah, který osoby s autismem projevují vůči svému psu, jsou málokdy schopni projevit vůči lidem. Psu jsou schopni se svěřovat a dokonce někdy prokazují větší citlivost vůči potřebám psa než člověka, bez náznaků zlosti či agrese.  Ve snaze o dobrou komunikaci se psem jsou schopni mu dávat povely, odměňovat ho a zapojit se i do péče o psa.

Úkolem speciálně vycvičeného psa je pomoci člověku s autismem překonávat všechny obtíže, spojené s verbální komunikací a při navazování sociálních vazeb. Speciálně vycvičený pes dokáže dodávat autistovi ujištění, že pocity úzkosti a strachu nejsou potřeba, protože psí kamarád je vždy na jeho straně. Tím, jak se postupem času rozvíjí pouto mezi postiženým a jeho psem, sílí šance, že postižený dokáže časem přenést svůj vztah se psem vůči svému okolí.

Speciálně vycvičený pes je uklidňujícím prvkem, je vycvičen na to, aby dokázal u autisty nenásilně přerušit jeho nežádoucí opakující se chování.

Tito psi jsou naučeni, že si vždy u okraje chodníku sednou, takže to člověka s autismem donutí se zastavit.

Další dovednost psů, kterou často požadují rodiče dětí postižených autismem, je možnost samostatnějšího pohybu dítěte – aby nemuseli dítě stále vodit za ruku. V těchto případech je pes připnut na delší vodítko, které používá rodič, což mu umožňuje mít psa pod absolutní kontrolou, zatímco jejich dítě se naučí psa vést na zkráceném vodítku. Rodiče mohou zachovat bezpečnost dítěte, které drží psa na vodítku i tím, že mohou snadno zastavit psa pomocí základních poslušnostních povelů. Mají tím usnadněný např. nákup, protože se mohou věnovat výběru zboží či placení u pokladny, aniž by měli strach z dítěte spustit oči. Psa posadí, nebo v případě, kdy je zapotřebí více času, psa položí a mají jistotu, že pes nedovolí dítěti nikam odejít (lze příp. řešit připoutáním vodítka psa k opasku dítěte).

Posláním našich psích asistentů pro osoby postižené autismem, je poskytovat jim přátelství, kamarádství, nekonvenční a bezpodmínečnou lásku. Být zdrojem útěchy a bezpečí při změně prostředí. Zvýšit jim kvalitu života, přinést větší nezávislost a překonávat problémy, se kterými jsou konfrontováni.

Pokud se domníváte, že speciálně vycvičený asistenční pes by mohl být přínosem pro vaše blízké, věnujte, prosíme, chvilku také prostudování informací na těchto odkazech: „Často kladené otázky a odpovědi„, „Co mi pes přinese, co musím dát já jemu?“ a „Jak získat psího pomocníka„.